> Novinky | Diskuzní fórum | Kalendář | Kniha | Galerie | Odkazy | Pneu | Bazar | Kontakt <

RACESTORE.eu

TESPO

PROTLUM

AVON

Sosnová

AKCESPORT


Anketa:

Kalendář:

Náhodné foto:

ZSE Sedlčany - D1

 


19.05.2009 00:40:00

Kde udělali soudruzi z jižního Rakouska chybu?

Asi Vám není tato replika neznámá, ale mě toto slovní spojení napadlo během minulého víkendu mockrát. Řekl bych, že pokud měli všichni obavy z nového personálního obsazení ve Fuglau (a tam to klaplo dobře), tak o Greinbachu se v obecné rovině moc nepochybovalo a od pořadatelského sboru, který loni pořádal „Evropu“, se čekalo jen maximum. Maximum pochopení, vstřícnosti, korektnosti a maximum profesionality.



I když jsem nezačal nejveseleji, nešlo o zpackaný závod, to rozhodně ne, ale viděl jsem řadu chyb (nebyl jsem vždy všude a ani po tom netoužím), které by se stávat neměly, ani těm nejlepším, ani těm průměrným. Sobotní počasí možná přidělalo nejednu vrásku na čele organizátorů, ale prudký liják způsobil nesjízdnost tratě jen krátkodobě a tak sekera zaťatá do časového harmonogramu nebyla nikterak podstatná. Před volnými tréninky to vypadalo ještě na suché pneu, ale během pěti minut bylo jasno. Mokré nebo hrabky. Když bylo jasné, že déšť neustane, došlo na hromadné přezouvání. Pod suchými stany, pod mokrými stany, v kalužích, blátě a nebo jen tak, v pláštěnkách a pod širákem. Začalo se tedy tanečky BMW z nejrůznějších tříd. Mokrá trať s množstvím vody byla pro dlouhé a táhlé smyky doslova jako stvořená. Hůře se s podmínkami vyrovnávala divize fiátků. Malá kolečka se do bahna bořila, ale podmínky měli všichni stejné.


Stěrače tedy běžely naplno, voda od kol stříkala do výšky, bláto létalo vzduchem a barevná auta se v mžiku zahalovala do podobného odstínu, do hnědé. Naměřené časy z tréninků vyvolaly v řadě divizí vášnivé debaty, stejně tak i výsledky z první rozjížďky. Vpředu byly nejen ikony rallyecrossu, ale i auta a jména méně známá. Díky podmínkám se totiž mohlo dařit i slabším vozům s dobrým obutím nebo šikovným pilotem (nebo obojím). Na kluzké trati jsme byli svědky řady výletů mimo vytyčené mantinely a tak auta občas létala po trávě, nebo se vracela z „kačírku“. S počasím si piloti a týmy musí umět poradit, ale jak je to s tratí? Ano, mluvím o podstatné změně, o jokerlapu. Řády o něm hovoří jasně. Příloha M Mezinárodního sportovního řádu, Článek 3. OKRUHY, bod 3 b) Joker Lap praví: „Délka musí být taková, aby bylo možné objet jedno kolo rychlostí minimálně o 2 sekundy vyšší než nejlepší kolo ujeté v divizi 1. Šířka minimálně 10 m, maximálně 14 m. Vjezd a výjezd nesmějí být na trajektorii závodu. Musí být instalována bezpečnostní ochrana oddělující obě cesty. U výjezdu musí být možné, aby vozy měly stejnou rychlost jako na tradičním okruhu.“ … a dále „Je požadováno schválení okruhovým inspektorem FIA.“ Jaká je praxe v Greinbachu? „Objet kolo s jokerem o minimálně 2 sekundy déle“ se dařilo hned několikanásobně. „Vjezd a výjezd nesmějí být na trajektorii závodu“ - této větě z překladu vůbec nerozumím. Originál u FIA hledat nebudu, ale věřím, že nějaký smysl to dávat bude. „Musí být instalována bezpečnostní ochrana oddělující obě cesty“ – to zde bylo, tedy no comment.. „U výjezdu musí být možné, aby vozy měly stejnou rychlost jako na tradičním okruhu.“ Áha. Jak to bylo u PS Racingů na dvorečku? Jaký kvalt řadili piloti na výjezdu z jokeru a jaký z běžného okruhu? Byl rozdíl o dva rychlostní stupně? Činil rozdíl v rychlostech více než 30 km/hod? Spojení obou tras bylo vyloženě nebezpečné a je jen zázrakem, že se nic nestalo. Auto jedoucí z jokeru letělo po levé straně cesty, tak jak jej joker „vyplivnul“. Auto jedoucí po běžné trase točilo ostrou pravou a ideální, tudíž nejrychlejší stopa vedla také doleva, ovšem po té mohlo přiletět jiné auto. Jak totiž praví platné Standardní propozice v kapitole Společné předpisy (bod 14.2.1): „Při výjezdu z Joker lapu má přednost vozidlo jedoucí po základní trati.“ Tomuto nařízení propozic rozhodně nešlo v Rakousku vyhovět. Své by o tom mohl vyprávět třeba Jirka Calda, který po trávě proletěl kolem betonového hrazení doslova o fous. No a snad jen na konec opět citace z Přílohy M o schválení okruhovým inspektorem FIA, tak jelikož okruh má homologaci, tak určitě existuje i nějaký „okruhový specialista“, který je pod tímto paskvilem podepsaný. Jokerům zdar, jen doufám, že tratě, které tuto povinnou novinku ještě nemají, se s tímto problémem vypořádají o mnoho lépe, než v jižním Rakousku.


Kolem jokeru v Greinbachu byla ještě jedna zvláštnost, a sice že při měřáku do jokeru zamířila řada Maďarů, i když jsou na joker z domova už dlouho zvyklí. Asi zapomněli, že „Joker Lap musí být použit během volného tréninku, ale není povolen během měřeného tréninku.“ Zařadili se tak nedobrovolně na konec naměřených časů a do svých rozjížděk šli z hloubi pole. Každý je svého štěstí strojvůdce, tak proč ne.


Mokrá sobota tedy znamenala jen jednu rozjížďku a několik nepříjemností. Průběh divize 9 a Klasy narodowe záměrně vynechávám. Jediné, co k nim mohu říci, je fakt, že když se loni hovořilo o sjednocení divizí do jedné jediné mega třídy, jsem se na věc díval s nedůvěrou, teď jsem rád, že auta a piloti D9 jezdí samostatně. Tolik prasáren a ataků se jen tak nevidí. Vlastně ano, na strkačkách = na tuzemských hobbíkách. Fiátků ubylo až nezdravě moc a tak nepočetné pole, ať se snažilo sebevíc, mohlo jen těžko zaujmout zmáčené diváky. V divizi 4 se našim dařilo náramně, ale i zažívali velice hořké chvíle. Ondra Havlík doplatil na strkanici v první zatáčce a spadl do štěrku, ze kterého ho musela vytáhnout až řada pořadatelů, malý Pepa Šusta zase rozloupl hewlanda a také nedokončil. Zhruba v polovině pole se pohyboval Jarda Samec, Jirka Calda (pěkné souboje s otcem Försterem) a Marek Cihlář (pěkné souboje se synem Försterem), čtvrtý pak byl Jirka Kazil (startoval za Ondrou a byl do strkanice zamotaný) a třetí Tomáš Hurt (dojel až za kitovou ibizou Freudenthalera). Naprosto všechny deklasoval Honza Skála, který za sebou nechal domácí i místní borce.


Divize 2 jela jen ve dvou skupinách. Se Stroblem jel náš Jarda Šrůt a dojel v rámci své jízdy druhý, v té zajímavější startoval pak Roman Častoral s Marcinem Wicikem a Christianem Kopetzkym. Roman svým pronásledovatelům neujel tak výrazně jako Pepi Strobl o chvíli před ním, ale sváděl boje s Kopetzkym s předokolkou Peugeotem 306. Wicik se s vozem za těžkých podmínek pral a jeho odstup byl už výrazný.


Šestnáctistovky zaznamenaly nejen nové jezdce, ale i novou techniku a navrátilce. Z D6 se do své předchozí štace vrátil Standa Brunát (neodstartoval nejlépe a byl v první rundě desátý). S ulomeným kolem po souboji mezi jokerem a poslední zatáčkou nedokončil bojovník Aleš Mrkáček. V první pětce pak byli čtyři Češi. Za vítězným synem ředitele byl Jarda Kalný (na vodě to umí a konkurenci svůj um dal jasně najevo (-3 vteřiny)), za ním Standa Šusta (Erwin Frieszl dlouhou dobu odolával, ale Standa byl bojovnější), druhá fábie Petra Bílka (na Petraka dotíral, ale věděl, že se musí vyhnout kontaktu, jinak to zle odskáče, a tak Petr volil jízdu raději na čas, než na strkanou) a Venda Veverka. Ano, když píši Venda, myslím syna, Venca je pak otec, který zde byl pouze v roli trenéra, mechanika a rádce. Venda se po startu zařadil za Petra Bílka a díky tomu se nemusel plést mezi pomalejšími, ale honil čas.

 

Čtyřkolky na vodě byl zážitek! Bez ohledu na výsledek mě zaujal nejvíce Peter Ramler. Sice zajel až čtvrtý čas, ale dojem zanechal jedinečný. Dobře se rozjezdil i Piotr Dyjak s Lancerem, ale nakonec ho Alois Höller udolal a porazil. Dvě staré audiny v jedné řadě je také zážitek, ale auta na mě působila poněkud těžkopádně a neohrabaně. Vítěz měřáků Marek Zeman šel z polepositionu a měl po boku právě Ramlera. Dále Kotána, Harsányiho a Ludwiczaka. Nejrychleji ovšem odjel Kotán, pak Harsány a zelenobílá fiesta z Rakovníka byla až třetí. Ovšem před Ramlerem. První zatáčku neustálo Mitsubishi Harsányiho a Marek šel za Kotána, na druhou příčku. Nakonec se povedlo a Marek nadělil druhému z jízdy Ramlerovi téměř čtyři vteřiny. Bylo doježděno. Pak přišlo na řadu už jen debatování o mokré trati, nemožnosti jokeru, o výběru gum apod. ve stanech a karavanech jezdců. Zde bych vyzdvihl vynikající varnsdorfské pivo jako příjemnou součást večera pro nejednoho Čecha. Pepo díky!


Neděle byla slunná, ale trať ještě mokrá. D4 ovládl Tomáš Hurt, který na vodě nezazářil, a všichni víme, že výkon jeho Peugeotu je neudolatelný právě na suchu. Třetí čas zajel Honza Skála s o generaci starším Peugeotem, o vteřinu a půl za ním jel Jirka Kazil a sedmý čas setrvačností (prasklá poloosa těsně před cílem) naměřil Máca. Nedokončili Markus Werfring a se šestnáctkovou felicií Ronald Ley. Právě v jízdě Cihlář – Calda – Samec – Richard Förster a van de Ven došlo k prvnímu vážnému pochybení o vhodností greinbašského joker lapu. Calďák letěl z jokeru a Máca po boji s otcem Försterem vyjížděl z předposlední zatáčky do místa, kde se připojoval žolík. Ovšem Jirka Calda měl rychlost mnohonásobně vyšší a aby Mácu nesestřelil a podle řádů mu dal přednost, prolétl mezi ním a Försterem. Odstředivá síla ho nenechala na trati a Jirka se ocitl na mokré trávě. Špatně ovladatelné auto se pak jen těsně minulo se zábranou z betonu. Divizi 2 ovládl Roman Častoral, jenž si áčkový stroj už ochočil a dokázal druhému Wicikovi nadělit propastných 5 vteřin. V jedna áčkách nedokončil s poruchou řízení Standa Šusta, a dobře se nevedlo ani druhému Standovi s fábií, Brunátovi. Pěkný souboj se odehrál mezi Jardou Kalným, Petrem Bílkem a Frieszlem s autem Míši Kalné. V této jízdě jel i „hejtman“ Rath s ex-Kalného Peugeotem 206 (rozhodně lepší výkon než ve Fuglau) a tak byla nadvláda francouzských vozů jasná. Petrova fábie to ovšem nevzdávala, ale na Jardu to nestačilo. V sestavě Petrakovits – Šusta – Veverka a Schörghuber to také jiskřilo. Mario měl sice navrch, ale Standa se nechtěl jen tak vzdát bez boje. Nakonec rozhodla technika. Venda to schytal od modré fabky Schörghubera a byl postrčen do hodin. V fivizi 1 to od startu nejlépe rozjel Balu Révesz, když pojel Ramlera i Kotána. Petera tento stav nemohl nechat klidným a tak si vhodně zvoleným jokerem zajistil první vítězství v rámci tohoto závodu. V další jízdě pěkně soupeřil Marek Zeman s Harsányim, ale bohužel tahal za kratší konec. Z jízdy nakonec musel odstoupit.


Třetí runda znamenala pro piloty D4 řadu odstoupení, ovšem to nemohlo naše kluky rozhodit a tak se za vítězným Tomášem Hurtem s vteřinovou ztrátou zařadil Honza Skála. Po tahanicích s Klausem Freudenthalerem byl Jirka Kazil opět čtvrtý, dopředu se prodral i Jirka Calda (pěkné souboje s Jo van de Venem) a Ondra Havlík. Polepšil si i Jarda Samec se žlutou 206. Diváky oblíbený Freinbereger byl odtažen s ulomeným předním kolem. Dvojky se staly kořistí Wicika, se kterým se pral Roman Častoral. Ovšem pak přišla chybička a astra se Romanovi pod rukama přetočila. Bylo jasné, že čas se již vylepšit nedá, a tak Roman dobrovolně jízdu nedokončil. Šestnáctistovky startovaly opět v plné zbroji a nejlépe se vedlo Jaroslavu Kalnému. Pojel domácího privilegovaného, Petr Bílek byl třetí. Dětinskou strkačku předvedl Standa Brunát s Maďarem Krisztianem Petrillou. Divize 1 zaznamenala famózní Markův start. Fiesta letěla jak praštěná a neškrtl si ani Harsányi, Stoizner, ani Révesz. Bohužel o pět minut později startující Ramler zvládl celou jízdu o tři vteřiny rychleji než Marek a odsunul ho tak na druhé místo.


Bylo tedy dobjováno a vyjasnilo se i zařazení do finálových jízd. Poprvé se u nás jelo i Déčko, v divizi 4. Na něj nezapomene Pepa Šusta, který v nejpomalejší části trati poslal svou novotou zářící feldu přes střechu. V tomto místě si škrtla řada jezdců, jezdilo se i po dvou, ale bílá felda to neustála. Na tom by nebylo nic tak divného, ovšem počínání pořadatelů bylo naprosto nepochopitelné. Felda ležela napříč cesty a střechou směrem k přijíždějícím autům. Trvalo opravdu dlouho, než byl závod zastaven. Chvíli se sice mávalo žlutými vlajkami, ale situace si žádala něco jiného. Pohotovějšího a správnějšího. Ono mávání vlajkami na ringu bylo občas dost chaotické a amatérské. Jedna vlajka jako dvě, mávání přerušované, po více kol než bylo třeba atp. Béčko D4 vyhrál Sven nad otcem Richardem Försterem, v jedna áčkách se to povedlo Vendovi Veverkovi před Standou Šustou (docela slušná strkanice před cílem). U jedniček se povedlo Dyjakovi rozpárat zadní část Lanceru, ale postoupil Kotán. V áčkových finále se „blýskla“ maďarská devítka, po ní už přišla na řadu D4. Nejlépe odstartoval Tomáš Hurt a svou pozici ani na moment nikomu nepřepustil. Po smůle z Fuglau zaslouženě tak vyhrál. Boj o druhou pozici byl tuhý. Z první řady startující Honza Skála nechtěl nechat před sebe najet Klause Freudenthalera a ten si vyhlédl místo za Tomášem. Honza jel zvenku a Klaus ho dvakrát postrčil. Jednou to bylo decentní, podruhé až do hodin, které Honza ustál. Při tomto manévru si Freudenthaler poškodil řízení a byl ze hry venku. Místo bylo jen pro jednoho. Honza tak pokračoval za upalujícím Tomášem. Bohužel ze hry o příčky nejvyšší ho vyřadilo řazení. To se zaseklo s nejméně vhodným stupněm a tak Honza postupně ztrácel. Na zařazenou pětku tedy mladý pilot obkroužil ještě tři kola, ale to se před něj už dostal i Bánkuti, i vítěz Béčka – mladý Förster.


Do finále divize 2 šel Roman Častoral ze druhé řady, ale zareagoval nejrychleji a jeho Astra se prosmýkla mezi oběma vozy, které startovaly z první brázdy. Rychlejší byl Strobl, Wicik jezdil třetí. Jarda Šrůt ze třetí řady uhájil pátou příčku. Divize 1A slibovala větší boje, než jízda předcházející. Z „pole“ šel Mario Petrakovits, vedle něj Jarda Kalný. Mário odjel lépe a držel si vnitřek, Jarda ho chvíli oťukával a pak zmizel v jokeru. Po něm to v dalším kole opakoval „pan domácí“, ale když modrá Ibiza opouštěla žolíky, to už byl bílý Peugeot na cestě k cílové zatáčce. Venda Veverka z béčka se pěkně dotáhl na Petra Bílka a nedal mu ani na chvíli vydechnout. Pátý byl W. Schörghuber a šestý Erwin Frieszl, který se ani nesvezl. Jak to? Byl jako druhý, který ulil start a tak "šel". Pravidlo sice platné, přesto podivné. On vůbec start finále A divize 1A byl prapodivný. Vždy se nejprve řadila auta do první řady, do druhé, do třetí, jak velí logika věci. U 1A v Greinbachu? Nejdřív Jarda Kalný, pak fábie Petra Bílka a 206 Frieszla. Za ně Veverka ml. a Schörghuber. Připadá vám, že je poleposition stále volné? Správně. Teprve v tuto chvíli najížděl s roztočenými a zahřátými gumami na start i Mario. Kola zahřátá u Peugeotu Jardy Kalného dávno musela vychladnout, ale chcete si stěžovat? Na co, prosím vás. Chápu, nadržet domácímu na start finále, nefér, ale patriotismus je občas zdravý. To, že se to opakovalo i po ulitém startu a novém řazení, je vyloženě troufalé a drzé. Chudák kluk, nikdo ho za to nebude mít rád.


Šestice nejlepších v D1 se seřadila v pořadí Ramler – Zeman – Höller – Stoizner – Harsányi a vítěz Béčka Kotán. Marek odstartoval solidně a snažil se předstihnout Ramlera. Zcela zprava jel nikým nerušený Kotán, ovšem za jejich zády to vřelo. Harsányi popostrčil Stoiznera, ten se vzpříčil i před Höllera a spolu s Lojzou vletěli do gum. Marek jel první, za ním Peter Ramler, Peter Kotán a Zoltán Harsányi. V prvním kole šel do jokeru Ramler a Harsányi. Na šotolině byl Marek příliš široký a Peter Kotán ho podjel. Marek s pokoušel udělat Ctrl+Z a situaci vrátit zpět. Několikrát se opřel do zadního nárazníku modrého fokuse, ale ten nepovolil. Marek se tak uklidil do jokeru a vybral si delší část trati. Jel tedy osamocen Kotán (ještě si nejoknul) a pak v závěsu Ramler, Harsányi a Zeman. Nyní Kotán do jokeru, ven Ramler, Harsányi a Zeman po trati. Ramler byl nejrychlejší, za ním Zoltán, Peter Kotán a inženýr. Před cílovkou opouští s ulomeným kolem trať vedoucí Ramler a je rozhodnuto. Nikoli dobojováno. Marek ještě jednou na šotce podjel Kotána, ale pak byl opět dlouhý a maďarský Peter se zase zařadil před Máru. Kolem trati tedy byla tři „odložená auta“ Ramlera, Höllera a Stoiznera, kolem nich kroužila trojice zbývajících. Na pořadí se však už nic nezměnilo.


Vyhlášení vítězů bylo sice fajn, ale asi by bylo pro příště praktické, kdyby se předávání pohárů a focení maďarských jezdců konalo separátně, nebo po vyhlášení všech. Stupně vítězů, kde stáli jezdci po dvou, byly opravdu nezvyklé a pro zbytek Evropy nepochopitelné. Pro ty, kteří nechápali vyhlášení D4, jen připomenu, že na bedně stáli pro auta do 1600 Jan Skála, Richard Förster a Ronald Ley. Kategorie do 2 litrů Tomáš Hurt, Gábor Bánkuti a Sven Förster. Klasifikace nad dva litry Jiří Kazil, Michael Stoklassa a Jo van de Ven.

Jaký byl tedy Greinbach? Již v úvodu jsem napsal, že rozhodně ne zpackaný, ale jaksi chaotický a neprofesionální. Líto mi bylo všech, kteří zpomalili na žluté vlajky, které byly vyvěšeny „jaksi omylem“, nepochopitelné bylo nezastavení jízdy s boudou, nepěkné bylo řazení aut do finále D1A a naprosto mimo je jokerlap a výjezd z něj, resp. jeho připojení k regulérní trati.

Video z finálových startů:


Michal Oberstein, 19.05.2009 00:40:00, četlo 10365 čtenářů.

[ Zpátky ]

Vaše názory
Jméno
E-mail
WWW
Vzkaz
Smajlík
Kód
opište text z obrázku